ZPĚT

  
   
Název :  SOLO spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny
 SOLO Vereinigte tschechoslowakische Zündholz- und chemische Fabriken A. G.
 SOLO złączone czeskosłowackie akcyjne fabryki zapałek i fabryki chemiczne
Typ CP :  Akcie
Hodnota :

1x

200

200

  Kč  
Město :  Praha
Datum :  27.1.1922
Emise :  III.
Série :  ---
Náklad :  67 500 ks (130 000 ks)
Rozměr :  cca 355 x 237 mm - dvojlist
Poznámky :  ---
Historie :  Společnost byla založena dne 29.12.1912, oficiálně se sídlem v Praze a centrální kanceláří ve Vídni a za součinnosti bank Oesterr. Credit-Anstalt, Niederösterr. Escompte-Gesellschaft, Živnostenské banky a Polské průmyslové banky.
 Původní název společnosti zněl: Akciová společnost pro zápalkové zboží HELIOS (Zündwaren-Aktiengesellschaft HELIOS).
 Akciový kapitál ustanoven ve výši 10 500 000 Korun a rozdělen na 52 500 kusů akcií v nominální hodnotě 200 K.
 Společnost při svém založení převzala k dalšímu provozování za 4 337 800 K v akciích 24, mimo vídeňské společnosti SOLO stojících, továren na sirky, které se nacházejí v celém Rakousku-Uhersku:
 Firma

Závody

Hodnota
   Rudolf Kretschmer, Erste schlesische Zündwarenfabrik in Bielitz  1914 závod zastaven 77 200 K
   Erste Hanna Dampf-Zündwarenfabrik in Prossnitz M. & T. Ries (Prostějov)  1913 závod zastaven 125 600 K
   Jakob & Josef Kohn, Troppau (Opava)   482 400 K
   Zündwarenfabriken von Friedrich Hochner und Niederle & Haschka A.-G., Brünn (Brno). Závody: Žďár nad Sázavou, Svratka, Mohelnice  1913 všechny tři závody zastaveny 300 200 K
   K. k. priv. Zündwarenfabriken Jakob Taussig, Cintlovka   214 800 K
   Josef Stadler, Zündwarenerzeugung, Kaltenbach  závod již před rokem 1913 zastaven 77 600 K
   Brüder Löwy, Zündhölzerfabrik, Klattau (Klatovy)  1913 závod zastaven 143 200 K
   Ig. Singer, Kleinmünchen  1913 závod zastaven 56 600 K
   Erste Erzgeb. Zündwarenfabrik in Schmiedeberg Heinrich Englert & Comp., Weipert (Vejprty)   327 600 K
   M. Adlersberg, Zündhölzchenfabrik Bolechów  1913 závod zastaven 103 000 K
   Josef Lipschütz, Stryj   161 800 K
   Zündwarenfabrik Ch. H. Lipschütz, Skole   290 200 K
   Fabryka Zapałek REGINA (Stabrowski), Sidzina, Post Skawina  závod již před rokem 1913 zastaven 62 000 K
   VESTA galiz. Zündwarenfabrik Ges. m. b. H., Stanislau  1913 závod zastaven 94 200 K
   Saybuscher Zündwarenfabrik L. Unger, Żywiec  závod již před rokem 1913 zastaven 107 400 K
   Erste Bukowinaer Zündwarenfabrik Brettschneider & Einhorn, Czernowitz  závod již před rokem 1913 zastaven 54 000 K
   J. Vencl & Sohn, Nekor bei Geiersberg (Nekoř u Letohradu)  1913 závod zastaven 60 000 K
   Böhmische Zündwarenfabrik Akt.-Ges. in Budweis (České Budějovice)   475 400 K
   Zündhölzchenfabrik Jan Reinelt, Kunschitz bei Geiersberg (Kunčice u Letohradu)   116 400 K
   Kaufmännische Zündwarenfabrik A.-G. Leipnik (Lipník nad Bečvou). Závody: Lipník nad Bečvou a Velký Újezd  1913 závod ve Velkém Újezdu zastaven 222 800 K
   Böhmische Zündwarenfabrik Jan Svozil, Loschitz (Loštice)   119 400 K
   Sicherheitszündhölzerfabrik F. P. Hamberger Ges. m. b. H., Trient  1914 závod zastaven 113 000 K
   Erste südböhm. Zündwaren-, Wichse- und chemische Produktenfabrik in Budweis Albert Roth (České Budějovice)   149 600 K
   Nordmährische Zündhölzchenfabrik Brüder Scheinost, Heilendorf (Postřelmov)   403 400 K
 Vklady do společnosti celkem (21 689 ks akcií)   4 337 800 K
 V prvních dvou letech trvání společnosti byl provoz více jak poloviny továren zastaven a výroba zkoncentrována v ostatních závodech.
 Zároveň s rakouskou společností SOLO uzavřena kartelová dohoda a byly zřízeny společné prodejní kanceláře pod názvem IGNIS Zündhölzchen-Verkaufs-Gesellschaft m. b. H. ve Vídni a Ústřední prodejna zápalek s r. o. v Praze, a to jak pro domácí prodej, tak pro export.
 Dle usnesení valné hromady z 2.6.1916 emitováno 10 000 ks nových akcií v nominální hodnotě 200 K, čímž akciový kapitál zvýšen na 12 500 000 K.
 Na valné hromadě z 24.9.1919 rozhodnuto přesunout centrální kancelář z Vídně do Prahy. Přestěhování do budovy v Blanické ulici na Královských Vinohradech provedeno koncem února 1920, později kanceláře přestěhovány do Štěpánské ulice.
 Navzdory všeobecné poválečné situaci a celkovému nedostatku surovin, zejména nedostatečným dodávkám uhlí, se podařilo udržet provoz všech továren. Vzhledem k tomu, že maximální předepsané ceny zavedené ještě v roce 1918 zůstaly v platnosti, byl domácí obchod ztrátový a kompenzaci bylo nutné hledat ve vývozu. Ke zvýšení maximálních cen došlo až v květnu 1920.
 V květnu 1920 prodala společnost svoji továrnu ve Stryji (Polsko) nové a za její spoluúčasti založené firmě WATRA, malopolská továrna na zápalky spol. s r. o. ve Lvově (WATRA Zündholzfabrik Ges. m. b. H. in Lemberg). V roce 1924 podíl ve firmě odprodán.
 Počátkem roku 1921 převzal HELIOS za 5 723 818 Kč v hotovosti československé závody Bernartice (továrna v roce 1927 prodána), Sušice a Třešť (v roce 1924 výroba zastavena) od rakouské společnosti SOLO, Zündwaren- und Wichsefabriken Act. Ges. (SOLO, továrny na zápalky a leštidla akc. spol.) [1, 2, 3, 4] K tomuto účelu zvýšen, dle usnesení valné hromady z 9.7.1921, akciový kapitál na 26 000 000 Kč. Z nově emitovaných 67 500 ks akcií předáno 57 500 ks rakouské společnosti SOLO za její přínosy, z čehož tato si ponechala ve svém portfóliu 35 834 ks a 21 666 ks akcií nabídla svým akcionářům k odběru v poměru 3:2 po 220 Kč. Zbytek emise (10 000 ks) přenechán zakládajícím bankám.
 Zároveň na valné hromadě odsouhlasena změna názvu společnosti na SOLO spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny (SOLO Vereinigte tschechoslowakische Zündholz- und chemische Fabriken A. G., SOLO, złączone czeskosłowackie akcyjne fabryki zapałek i fabryki chemiczne), s platností od roku 1922.
 Mezi československým SOLO a rakouským SOLO uzavřeno zájmové společenství, umožňující shodným postupem po stránce technické i komerční zdokonalení výroby a účelnou koncentraci a specializaci. V rámci tohoto zájmového společenství převzalo rakouské SOLO část podílu československé společnosti na WATRA, malopolská továrna na zápalky spol. s r. o. ve Stryji a naproti tomu získalo československé SOLO akcie rakouského SOLA a akcie jihoslovanských a maďarských společností, náležejících do koncernu rakouského SOLA (SZIKRA uherská továrna na zápalky akc. spol. v Budapešti; DRAVA akciová společnost pro zápalkové zboží v Osijeku; První bosensko-hercegovská továrna na zápalky v Dolaci; LEDA akc. spol. lučební továrna v Temešváru (společnost se v roce 1932, vzhledem ke značným ztrátám, usnesla na likvidaci; účast byla odepsána)).
 Prodej na domácím trhu i vývoz za léta 1921 a 1922 byly neuspokojivé a kolísavé. Tyto okolnosti vedly k tomu, že v této době bylo možné využít pouze zlomek kapacity závodů. Zahraniční továrny společnosti pracovaly s příznivými výsledky.
 Počátkem roku 1922 byla v závodě v Bernarticích ukončena výroba zápalek a zahájena výroba čistících přípravků. (V roce 1927 závod odprodán).
 V roce 1923 získala společnost všechny akcie sirkárny VULKÁN, továrna na zápalky akc. spol. v Činadievě (Podkarpatská Rus).
 Celkový prodej všech druhů sirek se v období 1923/24 výrazně zvýšil. Domácí poptávka se při nezměněných cenách sice nijak výrazně nezvýšila, avšak díky výraznému nárůstu exportního prodeje bylo možné zajistit plnou vytíženost závodů po celý rok. Chemické oddělení vykazuje podstatně příznivější výsledky. Ostatní továrny přidružených společností v zahraničí pracovaly s uspokojivými výsledky.
 V roce 1925 zakoupena sirkárna firmy Wolf a spol. v Trnavě na Slovensku, zaměstnávající asi 50 dělníků (provoz závodu v roce 1928 zrušen) a ve spojení s rakouskou SOLO získána většina akcií sirkárny ORION, Zündwaren A.-G. v St. Pölten u Vídně.
 Ve snaze po využití továrny v Postřelmově, zúčastnila se společnost na výrobě umělé pryskyřice firmy Regal a spol. v Brně, která za její účasti přeměněna na akciovou společnost s kapitálem 3 500 000 Kč a na podzim roku 1925 přenesla svoji výrobu do postřelmovské továrny, k tomuto účelu adaptované. (Vzhledem k nepříznivému obchodnímu a celkově ztrátovému vývoji firmy Regal a spol., byla v roce 1929 provedena její likvidace a v roce 1930 továrna v Postřelmově odprodána).
 V polovině 20. let domácí prodej probíhal bez výkyvů a nevykazoval žádné významné změny. Export dále rostl, a proto byly továrny, i když ne po celý rok na plný výkon, obecně vytíženy uspokojivě. Chemické oddělení zaznamenalo nárůst obratu.
 Ohledně exportních obchodů uzavřel koncern SOLO v roce 1926 se zápalkovým trustem Svenska Tändsticks A. B. ve Stockholmu dohodu o postupu v jednotlivých odbytištích, která po dohodě s ostatními československými výrobci byla v roce 1927 rozšířena na celý světový trh. V důsledku tohoto ujednání převeden s platností od 1.7.1927 prodej výrobků určených na export na anglickou firmu Alsing Trading Co. v Londýně.
 S platností od 1.7.1927 uzavřena mezi téměř všemi výrobci zápalek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dohoda, na základě které předán prodej zápalkových výrobků v tuzemsku firmě LUMA, ústřední prodejna továren na zápalky spol. s r. o. v Praze. Všechny sirkárny na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou sdruženy ve společné prodejně ISKRA odpredajňou zápaliek úč. spol. v Ružomberku.
 V polovině roku 1929 uzavřena kartelová dohoda s poslední zbývající sirkárnou Schell a synovec, spol. s r. o. ve Staré Dlouhé Vsi u Sušic. Dohoda s platností do 31.12.1937 se týkala prodeje, obchodních podmínek a cen zápalkového zboží.
 Všechny tři kartelové dohody jsou zapsány v kartelovém rejstříku pod čísly 413, 425 a 465.
 Počátkem roku 1928 získala společnost od Svenska Tändsticks A. B. všechny akcie Továrny na zápalky úč. spol. v Banské Bystrici, kterou převzala cestou fúze s účinností od 1.1.1928. Získaná továrna v Banské Bystrici byla zrekonstruována, přenesena do ní výroba ze zrušené továrny v Trnavě a v říjnu 1928 zahájena v ní znovu výroba.
 V průběhu roku 1928 provedena v jednotlivých závodech další technická opatření směřující k lepší racionalizaci výroby, tím dosaženo vyšších výnosů.
 Na mimořádné valné hromadě z 1.12.1928 schválena východisková stabilizační bilance k 1.1.1928, vykazující přebytek z nahodnocení ve výši 52 000 000 Kč. Z přebytku použito 26 000 000 Kč ke zvýšení akciového kapitálu na 52 000 000 Kč, vydáním 130 000 ks nových akcií (tzv. gratisakcií) v nominální hodnotě 200 Kč, které nabídnuty akcionářům zdarma k odběru v poměru 1:1. Zbytek přebytku ve výši 26 000 000 Kč, který se následně zvýšil fúzí s firmou Továrny na zápalky úč. spol. v Banské Bystrici na 31 635 567 Kč, uložen do stabilizačního rezervního fondu. K 1.1.1935 použit tento zbytek přebytku ke snížení hodnoty závodních zařízení, cenných papírů a častí.
 V srpnu 1929 odprodána továrna v Opavě firmě Julius Duschek (obchod se stavebním materiálem a doprava).
 K zajištění spotřeby dřeva zakoupen v roce 1929 lesní objekt v Kněžicích u Sušic a v roce 1933 panství Vogelsang u Kašperských Hor.
 V obchodním roce 1930 vykazovaly závody společnosti uspokojivou vytíženost, domácí prodej nezůstal pozadu za předchozím rokem a exportní prodej z hlediska objemu splnil očekávání, navzdory stále rostoucím obtížím. Ostatní podniky sdružené v koncernu SOLO pracovaly uspokojivě a převážně vyplatily dividendy z předchozího roku.
 Zvýšení daně ze zápalek, oznámené v říjnu 1931, mělo za následek 50% zvýšení maloobchodních cen zápalek a vedlo k významnému hromadění zásob jak ze strany obchodníků, tak ze strany spotřebitelů. V důsledku tohoto předzásobení došlo k mimořádnému poklesu domácího prodeje v následujícím období. Také podmínky v oblasti exportu byly nepříznivé, a to jak z hlediska prodeje, tak i cen.
 Na valné hromadě z 15.3.1932 vznesen dotaz o vlivu smrti Ivara Kreugera († 12.3.1932) a finančních nesnází Kreugerovy skupiny na SOLO. Předsedající Ing. Dvořáček prohlásil, že po stránce finanční není společnost SOLO vůbec dotčena nebo poškozena. SOLO si dovedla zachovat plnou samostatnost a udržovala se Svenska Tändsticks A.-B., respektive s londýnskou firmou Alsing Trading Co. pouze styky v exportním obchodě, z počátku zcela volné, později závažnější, v podobně postupně měnícím se poměrům přizpůsobované džentlmenskou dohodou. Tato exportní dohoda, z níž nemohly společnosti SOLO vzniknout žádné ztráty, zůstává prozatím i nadále v platnosti.
 V srpnu 1933 repatriováno z likvidační podstaty Kreugerova koncernu asi 59 000 ks akcií SOLO za kurz po 100 šv. franků, které umístěny v kruzích blízkých Živnostenské bance.
 Koncem roku 1933 zastaven provoz v továrně v Českých Budějovicích (dříve Česká sirkárna).
 Ve snaze o rozšíření produkčního programu na nová odvětví, zahájena v roce 1933 ve své druhé (zastavené) sušické továrně výroba parafinových obalů a podobných produktů (kelímků a pohárků). V roce 1936 zaměstnávala tato továrna 24 úředníků a 203 dělníků a v roce 1937 již 19 úředníků a 300 dělníků.
 V obchodním roce 1933 zůstal domácí prodej zápalek na nižší úrovni, než v předchozím roce. Nárůst vývozu byl spojen s výraznými cenovými ústupky, k nimž došlo pouze proto, aby se zajistilo vytížení závodů a udržely se určité odbytové trhy.
 V červnu 1935 uzavřena dohoda o technické a hospodářské součinnosti se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem (Spolchemie), jehož 40 000 ks akcií získalo SOLO v rámci burzovního kurzu a naproti tomu převzala ústecká Spolchemie přiměřený počet akcií SOLO z majetku koncernové společnosti PLAMA ústřední prodejny továren na zápalky spol. s r. o. v Praze, rovněž v rámci burzovního kurzu. V roce 1936 Spolchemie svou účast značně rozšířila.
 V polovině 30. let, za stále probíhající všeobecné hospodářské krize, se domácí prodej příliš nezlepšil, podařilo se jej udržet přibližně na úrovni předchozích let. V oblasti exportu byl za rok 1934 objem prodeje výrazně překročen, bylo však nutné přistoupit k značným cenovým ústupkům.
 V zájmu dalšího uplatnění svých průmyslových možností a se zřetelem na stoupající spotřebu papíru ve vlastní zápalkové i obalové výrobě, rozšířilo SOLO v roce 1936 svoji působnost na odvětví celulózy a papíru.
 S platností od 15.6.1936 zakoupila společnost v posledních letech zmodernizovanou továrnu Ružomberské továrny na celulózu a papír akc. spol. v Ružomberku. Kupní cena získané továrny byla uhrazena 40 000 ks nových akcií SOLA, které byly k tomuto účelu vydány, čímž se akciový kapitál společnosti zvýšil na 60 000 000 Kč. Ružomberská továrna na celulózu a papír akc. spol., která se prodejem své továrny stala holdingovou společností, si ponechala získaných 40 000 ks akcií SOLA ve svém portfoliu s dlouhodobým syndikátním závazkem.
 Zakoupením továrny v Ružomberku, která vykazovala kapacitu asi 4 000 vagónů celulózy a 1 600 vagónů papíru, získala SOLO roční kvótu 26 800 000 Kč v kartelové Prodejně papíren s. s r. o. a přibližně 11% podíl v celulózovém kartelu Sulfit, s. s r. o. Zaměstnanci továrny v Ružomberku přešli do služeb SOLA.
 V roce 1936 převzalo rakouské SOLO od československé SOLO zpět akcie jihoslovanských a maďarských firem SZIKRA uherská továrna na zápalky akc. spol. v Budapešti; DRAVA akciová společnost pro zápalkové zboží v Osijeku; První bosensko-hercegovská továrna na zápalky v Dolaci a společně se svými účastmi je přenechala konsorciu, utvořenému k repatriaci vlastní majority, které jich použilo k zúčtování se Svenska Tändsticks A.-B.
 V souvislosti s touto transakcí bylo repatriováno z portfolia rakouského SOLO 7 143 ks akcií československého SOLO, čímž se původní účast rakouské společnosti na československém SOLO snížila asi na 64 000 ks akcií. Naproti tomu československé SOLO zvýšilo při této příležitosti svou účast na rakouském SOLO z dosavadních 17 000 ks na více než 24 000 ks akcií, čímž dosaženo nejen vyrovnání, nýbrž i utužení vzájemných styků.
 Začátkem roku 1938 zahájeno jednání s rakouským SOLO o zrušení vzájemné kapitálové účasti na podkladě zpětné výměny akcií obou společností.
 V obchodním roce 1937 se domácí i exportní prodej zápalek podstatně nezměnil oproti předchozím letům. Továrna na výrobu parafínových obalů se vyvíjela uspokojivě a prodej dále vzrostl.
 Papírna a celulózka v Ružomberku hospodařila s kladným výsledkem. Pokročilo se i v modernizaci a technickém vybavení továrny.
 Na valné hromadě ze 27.12.1938 schválena fúze společnosti se Spolchemií. Výměnný poměr akcií činil 100 akcií SOLO za 61 akcií Spolchemie.
 Touto fúzí prakticky zanikla společnost SOLO spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny.
 Po roce 1945 byly sirkárny vyjmuty z majetkové podstaty Spolchemie a začleněny do samostatného národního podniku pod názvem: SOLO, závody na zápalky, n. p.
   Zdroj informací: 
     J. Kašpar: Československé bursovní papíry ročník 1927-28, 1928-29, 1929-30, 1931-32, 1933-34, 1934-35, 1935-36, 1936-37 a 1937-38.
     J. Kašpar: Pražské bursovní papíry 1940-41.
     J. Kašpar: Československé kartely 1936
     Finanční ročenka Compass: 1921, 1924, 1926, 1927, 1930, 1932, 1934, 1935, 1937 a 1939.
.
.
.
 Výpis emisí akcií:
 HELIOS, akciová společnost pro zápalkové zboží
 I. emise 1913; 10 500 000 K, 52 500 ks po 200 K
 II. emise 1916; 2 000 000 K (12 500 000 K), 10 000 ks (62 500 ks) po 200 K
 Změna názvu společnosti na: SOLO spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny
 III. emise 1921 (1922); 13 500 000 Kč (26 000 000 Kč), 67 500 ks (130 000 ks) po 200 Kč (Pravděpodobně bylo vydáno celkem 130 000 ks akcií a z nich 62 500 ks použito na výměnu předchozích akcií z I. a II. emise s původním názvem společnosti HELIOS)
 IV. emise 1928 (1929); 26 000 000 Kč (52 000 000 Kč), 130 000 ks (260 000 ks) po 200 Kč [5]
 V. emise 1936; 8 000 000 Kč (60 000 000 Kč), 40 000 ks (300 000 ks) po 200 Kč
   
   
Avers :

Akcie SOLO spojené sirkárny a lučební továrny, Praha 1922, 200 Kč

   
.
Vnitřní strana :

Akcie Československá sirkárna SOLO, Praha 1922, 200 Kč
.
.
Revers :

---

   
Avers :

 .
   
Revers :

 .