ZPĚT

Jiří Jaroš: Zástavní listy (obligations foncières, mortgages, Pfandbrief)
   

První zástavní listy se objevily v Německu v druhé polovině 18. století za vlády Fridricha Velikého. V té době vznikla společenstva vlastníků rytířských statků tzv. “Landschaften” (“zemstva”), která pro finanční potřeby své i jednotlivých členů vydávala dluhopisy “Pfandbriefe” (zástavní listy), které byly kryty vybraným nemovitým majetkem společenstva a v případě potřeby se dluh rozdělil solidárně mezi členy. Společenstvo se také staralo, aby jeho případní členové-dlužníci řádně platili úroky a splátky. Postupem doby se měnil druh zastavených nemovitostí i celková solidarita mezi členy.

Také ve Slezsku se nejstarší spolky datují do roku 1770. Jejich funkce se osvědčila a v krátké době se začali zakládat nové spolky i v ostatních pruských provinciích, avšak nová myšlenka se mimo Prusko prakticky nerozšířila, výjimkou byla Halič a trvalo mnoho let než prorazila do sousedních států.
V Belgii byl zřízen první finanční ústav až v první polovině 19. století, tento se soustředil na vydávání hypotečních zástavních listů a poskytování úvěrů na stavbu nemovitostí. Podle belgického vzoru byl o několik let později založen ve Francii akciový bankovní ústav “Crédit foncier” se značnou státní kontrolou, jenž se těšil velké oblibě. Svědčí o tom i objem vydaných (prodaných) zástavních listů a ostatních dluhopisů za více jak 2 500 mil. frs.
 

Teprve podle francouzského vzoru a s francouzským kapitálem byl v roce 1864 založen ve Vídni akciový bankovní ústav “Rakouský úvěrní ústav pozemkový” – “Österreichische Boden-creditanstalt” s oficiálním názvem “Société genérale I. R. privilegiée du Crédit foncier ď Autriche” se základním kapitálem 24 mil. zlatých ve zlatě (60 mil. frs.) rozděleným na 120 000 akcií po 200 zlatých (500 frs.) a splacených jen do výše 40 % na jednu akcii. Dva roky po svém založení ústav získal řadu privilegií, např. vydávat zástavní listy za státní majetek. Ještě před založením Rakouského úvěrního ústavu získala tehdejší národní banka (později rakousko-uherská) povolení zřídit hypoteční oddělení s právem vydávat vlastní zástavní listy. Z počátku byl obchod nepatrný a až v sedmdesátých letech 19. st. se začal více rozvíjet.

  Oba tyto ústavy nebyly jen bankami hypotečními, ale prováděli i ostatní bankovní činnost.

O téměř sto let později, po pruských spolcích, přesněji v roce 1865, byl zřízen na našem území první hypotéční bankovní ústav “Hypoteční banka království Českého”, který se stal vzorem i pomocníkem při zakládání dalších ústavů na našem území i v cizině (“Zemský pozemkový ústav úvěrní na Moravě”, 1876, atd.). A téměř v každém větším bankovním ústavu vzniklo hypoteční oddělení, které se staralo o emisi, obchod a vyplácení úroků ze zástavních listů.

Další vývoj ukazuje, že tento speciální druh dluhopisu se stal oblíbeným nástrojem pro investování a zvláště v období první republiky, se mezi obyvatelstvem těšil mnohem větší oblibě a důvěře než státní dluhopisy. I když bylo úročení státních dluhopisů vyšší, přesto se jejich kurz na pražské burze pohyboval v průměru o několik procent níže než u zástavních listů.

Celá soustava fungovala bez větších problémů až do měnové reformy v roce 1953, kdy byly anulovány. A po bezmála čtyřicetileté přestávce se zástavní listy objevily až po roce 1989.

Literatura:
Koloušek Jan, “O obchodu s cennými papíry”, 1897
Janoš Vilém, “Bursovní vademecum československé”, 1923 – 1928
  Vencovský František a kol., “Dějiny bankovnictví v Českých zemích”, 1999
  Boh. Kočí, “Bursa a bursovní obchody – sborník praktických statí”, II. vydání, 1924
.