Pražská železářská společnost Prager Eisen-Industrie-Gesellschaft PŽS Praha PEIG Prag Králův Dvůr Nučice Mořina Pražské železo Železárna slévárna hutě doly Kladensko-Nučická dráha hromadná akcie 1921

ZPĚT

Název :	Pražská železářská společnost
	Prager Eisen-Industrie-Gesellschaft
Typ CP :	Hromadná akcie
Hodnota :	10x	500	5 000	Kč
Město :	Praha
Datum :	1.5.1921
Emise :	VIII.
Série :	---
Náklad :	72 000 ks (hromadných akcií max. 7 200 ks)
Rozměr :	cca 350 x 260 mm - dvojlist
Poznámky :	Dluhopisy vydané Pražskou železářskou společností v letech 1863-1943.
Historie :	V roce 1852 založili průmyslníci Novotný, bratří Kleinové a Vojtěch Lanna st. na Kladně Vojtěšskou huť, položenou příhodně v sousedství uhelných pánví a nučických ložisek železné rudy. Tyto kladenské železárny se v roce 1857 spojily s firmou Robert & Co (Wiener k.k. Privileg. Großhandlunghause) Florentina Roberta, vlastnící uhelné doly na Kladně a v Rapicích a s H. D. Lindheimem (majitelem a pachtýřem železáren a uhelných dolů v okolí Plzně a Chebu, např. železárny Karolině Dolině s Josefskou Hutí a Heřmanova Huť) v Pražskou železářskou společnost, která byla v roce 1863 přeměněna na akciovou společnost se sídlem ve Vídni a s akciovým kapitálem 4 500 000 Zl., rozděleným na 22 500 ks akcií v nominální hodnotě 200 Zl. Zároveň společnost vydala 5%-ní prioritní půjčku ve stříbře v celkové výši 3 499 800 Zl., rozdělenou na 11 666 ks dílčích dluhopisů v nominální hodnotě 300 Zl. a splatnou losováním, nejpozději v roce 1890. (V roce 1887 plně splacena).
	Na valné hromadě ze 14.9.1863 usneseno zvýšit akciový kapitál na 5 000 000 Zl., vydáním 2 500 ks nových akcií v nominální hodnotě 200 Zl.
	Na valné hromadě z 29.11.1869 usneseno zvýšit akciový kapitál na 6 000 000 Zl., emisí 5 000 ks nových akcií v nominální hodnotě 200 Zl.
	Po počáteční dobré prosperitě prodělala Pražská železářská v době vídeňského burzovního krachu (1873) krizi, která měla za následek zastavení vyplácení dividend na delší dobu (1873-1881).
	V roce 1873 započato se stavbou dolu Mayrau v kladenském revíru, ve kterém v roce 1874 zahájena těžba.
	V témže roce vydána druhá 5%-ní prioritní půjčka ve stříbře v celkové výši 1 999 800 Zl., rozdělená na 6 666 ks dílčích dluhopisů v nominální hodnotě 300 Zl. a splatná losováním, nejpozději v roce 1905.
	Společnost, která po zřízení vysokých pecí vyráběla koks z vlastního uhlí, přešla v této době od železných k výrobě ocelových kolejnic, přičemž při používání Bessemerova procesu výroby a vzhledem k vysoké fosforečnatosti nemohla používat nučické rudy a byla odkázána na dovoz železné rudy ze Štýrska (Rakousko).
	V roce 1879 získala společnost právo k výrobě železa podle zásaditého procesu Thomasova, při kterém je odfosforečněním surového železa umožněno ve zvýšené míře a tím bylo možné používat vlastní nučické rudy do té míry, že v roce 1887 byl dovoz cizích rud úplně zastaven.
	Doposud nejvýznamnější událostí ve vývoji Pražské železářské společnosti byla mimořádná valná hromada z 1.3.1886 usnesená a výměnou akcií provedená fúze s Teplickou válcovnou (Teplitzer Walzwerk und Bessemerhütte).
	Za účelem provedení fúze, zvýšen akciový kapitál společnosti na 8 250 000 Zl., vydáním 11 250 ks nových akcií v nominální hodnotě 200 Zl., které vyměněny za 4 800 ks akcií Teplické válcovny.
	Důvodem ke sloučení obou společností byly společné zájmy a možnost výhodnějšího využití zeměpisné polohy a provozních prostředků. Majitelé Teplické válcovny získali již v roce 1883 rozhodující vliv v České montanní společnosti, vlastnící se závody Pražské železářské společnosti sousedící ložiska železných rud a společnou majetkovou účast na firmě Schleisische Kohlen- und Kokswerke A.-G.
	Ředitelství sloučených závodů převzal Karl Wittgenstein, dosavadní ředitel Teplické válcovny a později i České montánní společnosti.
	Nové vedení společnosti provedlo úplnou reorganizaci a racionalizaci výroby. Zatím co výroba v teplické válcovně omezena, zkoncentrována největší část produkce na Kladně a tamější železárny se staly po provedení větších investicí a zmodernizování jedním z nejpotentnějších podniků v celém Rakousku-Uhersku. Velká poptávka a spotřeba v celé monarchii, znemožnění zahraniční konkurence vysokými dovozními cly a dobrá prodejní organizace byly dostatečným důvodem, aby Pražská železářská společnost byla nejvýnosnější železárnou v celém státě.
	V letech 1888-1890 vystavěna šachta Max v kladenském revíru, odkryty vápenné lomy v Újezdě a započato se stavbou dvou nových šachet v Nučicích-Jinočanech a jedné ve Velké Mořině. Rozsáhlé investice prováděné v této periodě v železářských závodech i výstavba obou uhelných dolů financovány z běžných zisků.
	Provoz Martinské huti, podmíněný zásobováním z nýřanských uhelných dolů, byl v roce 1903 následkem jejich vyčerpání zastaven.
	V roce 1903 zakoupena od firmy Hoyermann & Co. v Bubenči (Praha) továrna na fosfátovou moučku (v roce 1921 provoz zastaven).
	Na valné hromadě z 28.10.1904 usneseno sloučení s Českou montánní společností [1] a z tohoto důvodu zvýšen akciový kapitál na 24 500 000 K, vydáním 20 000 ks nových akcií v nominální hodnotě 400 K, z nichž 19 200 ks použito k výměně v poměru 3:5 (za 5 akcií České montánní vydány 3 akcie Pražské železářské) a zbylých 800 ks akcií uloženo do rezervního fondu. Fúze s Českou montánní společností umožnilo Pražské železářské společnosti racionálnější rozdělení práce, ekonomičtější využití prodejní organizace a tím všeobecné snížení výloh (výrobních, obchodních, dopravních, snížení zásob, atd.)
	Formální likvidace České montánní společnosti nakonec proběhla až v roce 1909 prodejem v dražbě, jejíž podmínky však mohla splnit pouze Pražská železářská společnost, která tak v dražbě byla jediná a získala celý majetek za vyvolávací cenu 8 005 000 K. To vyvolalo všeobecný rozruch a následné vyšetřování státních orgánů.
	V červnu 1910 bylo dohodnuto se státními úřady, že pro výpočet daní a ostatních poplatků nebude brán zřetel na dosaženou aukční cenu, ale byla stanovena nová hodnota majetku ve výši 25 000 000 K.
	V roce 1905 zakoupeny za 3 050 ks akcií od Libušínské důlní společnosti (Libuschiner Bergbaugesellschaft, dříve Miröschau-Libuschin-Schwadowitzer Steinkohlenbergbau A.-G. [2]) doly Jan a Schöller v Libušíně. Z tohoto důvodu bylo na mimořádné valné hromadě z 15.4.1905 schváleno zvýšení akciového kapitálu na 25 700 000 K, emisí 3 000 ks nových akcií v nominální hodnotě 400 K.
	Ve stejném roce uzavřena s Oesterr. Alpine-Montan-Gesellschaft úmluva, podle které od června 1906 převezme Oesterr. Alpine-Montan-Gesellschaft za odbytné v hotovosti výrobu oné kartelní kvóty hrubého plechu, jež doposud byla přidělena Teplické válcovně. Naproti tomu přenechá Oesterr. Alpine-Montan-Gesellschaft Pražské železářské kvóty na výrobu tyčového železa a kolejnic.
	V roce 1908 zastaven provoz válcovny v Teplicích a v následujících dvou letech prodány tamější nemovitosti. Tím byla dokončena úplná koncentrace železářských závodů do Kladna.
	Na valné hromadě ze 4.11.1909 usneseno provést zvýšení akciového kapitálu na 37 500 000 K, vydáním 10 750 ks nových akcií (5 375 000 K) v nominální hodnotě 500 K, z nichž mělo být 10 280 ks nabídnuto akcionářům k odběru za kurz po 1 400 K a zároveň rozhodnuto zvýšit nominální hodnotu starých akcií ze 400 K na 500 K k tíži rezervního fondu (6 425 000 K). Toto zvýšení akc. kapitálu za těchto modalit nebylo nakonec státními orgány povoleno.
	Dle usnesení valné hromady z 29.10.1910 rozhodnuto a v listopadu téhož roku provedeno zvýšení akciového kapitálu na 36 000 000 K nakolkováním (zvýšení nominální hodnoty) akcií ze 400 K na 500 K k tíži rezervních fondů a převodu zisku a emisí 7 750 ks nových akcií v nominální hodnotě 500 K, z nichž 7 710 ks nabídnuto akcionářům k odběru v poměru 25:3 za kurz po 1 860 K.
	V roce 1912 zakoupena ložiska rud u Zdic od firmy C. T. Petzold & Co. a započato se stavbou dolu Wannieck v kladenském revíru, který dokončen v roce 1914.
	V roce 1916 zakoupila Pražská železářská společnost kamenouhelná pole Issum a Rheinberg ve Vestfálsku (Rheinberger Gewerkschaft) v předpokladu, že zde bude vyráběn koks pro Oesterr. Alpine-Montan-Gesellschaft, na které byla významně majetkově zúčastněna a se kterou projektovala fúzi. Kupní cena činila 7 000 000 Marek. V roce 1919 byl však tento majetek, vzhledem na změněnou politickou situaci, prodán za nákupní cenu firmě Tellus A.-G. für Bergbau und Hüttenindustie ve Frankfurtu.
	V roce 1918 zakoupena uhelná pole Jan, Iphigenie, Irena a Zdenko od hraběte Zdenka Kinského a v roce 1919 získána účast na magnezitových polích u Malešova.
	Hospodářské poměry vzniklé politickým převratem v roce 1918, rozpadem Rakouska-Uherska a vznikem Československé republiky, měly na Pražskou železářskou společnost nepříznivý vliv. Společnost ztratila svoje, dovozními cly chráněná odbytiště v zemích bývalé monarchie a byla nucena ohlédnout se po nových. Také její výrobní poměry byly v prvních poválečných letech značně ztíženy.
	Dodávky koksu, na jehož odběr jsou kladenské hutě odkázány, byly nedostatečné a pracovat se zahraničním koksem (německým nebo anglickým) se ukázalo jako neproveditelné z nejrůznějších důvodů. V roce 1921 byla společnost donucena zastavit provoz všech vysokých pecí a přeměnit svou produkční bázi na zpracování starého železa v nově zřízených martinských pecí.
	V rámci nostrifikačního řízení přeloženo v roce 1919 sídlo společnosti z Vídně do Prahy.
	Za účelem vybudování a obnovení závodních zařízení a za účelem rozmnožení provozních prostředků byl v květnu 1921, dle usnesení valné hromady z 3.12.1920, zvýšen akciový kapitál na 72 000 000 Kč, vydáním 72 000 ks nových akcií v nominální hodnotě 500 Kč. Z toho 24 000 ks nabídnuto akcionářům k odběru v poměru 3:1 v kurzu po 700 Kč, 13 000 ks akcií volně prodáno a zbývajících 35 000 ks akcií vyměněno za větší balík akcií nově zakládané firmy Mannermannröhren-Werke A.-G. v Chomutově (akc. kap. 30 000 000 Kč), se kterou uzavřeno dlouhodobé ujednání o zásobování surovinami.
	Současně s uhašením vysokých pecí byla donucena Pražská železářská společnost zastavit nebo omezit provoz vedlejších závodů.
	Přeměnou výrobní báze bylo sice docíleno snížení výrobních výloh, na druhé straně nemohlo však být zabráněno citelnému poklesu produkce. Teprve v roce 1923 započato s provozem vysokých pecí a to postupně, nejdříve na Kladně a později v Králově Dvoře. Za obchodní léta 1923-24 a 1924-25 vykazují veškerá produkční čísla vzestup, kromě těžby uhlí. Příčina snížení těžby uhlí spočívá ve všeobecném konjunkturním poklesu, který byl v kladenském revíru vzhledem k nevýhodné tarifní pozici obzvláště pociťován. Revír ztratil téměř celé své odbytiště v cizině.
	S platností od 1.7.1924 převzala Pražská železářská společnost cestou fúze Železárny Libčice akc. spol., čímž získala moderně zařízenou šroubárnu a válcovnu. Fúze provedena bez zvýšení akciového kapitálu a k výměně potřebných 2 400 ks akcií (za 25 akcií Libčických železáren vydány 3 akcie Pražské železářské) zakoupila společnost na otevřeném trhu. Produkce libčické šroubárny byla ihned po převzetí několikanásobně zvýšena.
	V roce 1925 dokončena v Kladně stavba velké elektrárny, která zásobuje elektrickým proudem nejenom všechny vlastní doly a hutě, ale též okolní cizí závody.
	Od roku 1924 prováděla společnost pokusy o výrobu koksu z vlastního uhlí.
	Předválečná úmluva o dodávkách některých odpadových výrobků z vysokých pecí Pražské železářské společnosti sousedícím závodům Králodvorské cementárny akc. spol. [3, 4, 5, 6] byla v roce 1929 po vzájemné dohodě obou společností valorizována a prodloužena. Na podzim roku 1936 uzavřena nová smlouva s platností do roku 1990, kde se obě společnosti zavázaly nezasahovat vzájemně do svých výrobních sfér, při čemž znovu upraveny i ostatní styčné otázky.
	Zpomalením investiční činnosti nedržela společnost po vzniku ČSR krok s vývojem hutní a hornické techniky, takže její závody zčásti zastaraly. Za účelem zracionálnění (nikoli rozšíření) výroby provedeny v letech 1928-1933 rozsáhlé investice, částečně pomocí bankovního dluhu. Ježto nebylo dosaženo předpokládaného zlepšení rentability a poměry vzniklé hospodářskou krizí si vynucovaly další přizpůsobení, byly v posledních letech opětovně prováděny výrobní a obchodní reorganizace. Úsporná a reorganizační opatření, zahájená novou správou za vedení správního rady Dr. Ing. Františka Hummelbergra v první polovině roku 1934, vedla k zastavení řady závodů, z nichž některé nebudou již dány do provozu. V důsledku toho provedena v bilanci za rok 1934 revize knihovních hodnot závodních zařízení, při níž vyplývající ztráta 51 700 000 Kč (nesouvisící s běžným obchodním provozem) odepsána ze stabilizačního fondu.
	Na valné hromadě ze 14.6.1932 schválena stabilizační bilance k 1.1.1931, vykazující přebytek z nahodnocení 250 000 000 Kč. Z toho použito ke krytí ztrát v letech 1932 a 1933 částky 30 600 000 Kč, resp. 33 900 000 Kč; v bilanci 1934 použito 51 700 000 Kč k úpravě ocenění nemovitostí a movitostí, nutné vzhledem k opatřením souvisícím s prováděnou reorganizací, dále použito 29 100 000 Kč ke krytí ztráty za rok 1934.
	K 1.1.1935 provedena restabilizace, při níž snížena hodnota závodů a účastí o dalších 80 000 000 Kč. V rámci tohoto očistného bilančního procesu uhrazena 1935 ze stabilizačního fondu též část schodku penzijního ústavu ve výši 20 800 000 Kč a 3 900 000 Kč k úhradě provozní ztráty roku 1935.
	Po překonání krizového období Pražská železářská společnost obnovila svou rentabilitu a mohla zahájit i úspěšnou horizontální i vertikální expanzi.
	V září 1936 získala Pražská železářská společnost za 7 250 000 Kč všechny akcie Kamenouhelných dolů akc. spol., dříve Společnost státní dráhy (akc. kapitál 15 000 000 Kč), čímž rozšířila svůj podíl na těžbě v kladenském revíru ze 47% na 74% a vzhledem k sousedství dolů obou společností dosáhla ekonomičtějšího využitkování uhelného majetku.
	Získaná společnost vytěžila v roce 1935 asi 3 200 000 q uhlí a zaměstnávala 1 600 dělníků a 130 úředníků a mistrů.
	Závody Kamenouhelných dolů akc. spol. formálně převzaty v roce 1937 koupí, čímž získán hlavně důl Ronna.
	V roce 1937 zakoupeno za 2 300 000 Kč 48,9% akcií Trmických hamrů akc. spol. v Trmicích, čímž získána značná kvóta v Prodejní kanceláři čs. válcoven za studena.
	V roce 1938 zakoupeny kvóty tažírny lesklé oceli firmy Zuth & Winkler v Chomutově a opční právo na tažírnu lesklé oceli firmy Gerhart & Rahm akc. spol. v Teplicích, tím získán podíl 56% v Prodejně lesklé oceli.
	V polovině roku 1938 získán směrodatný vliv v uhelných firmách Schlesinger a spol. Praha a L. Sachs, Praha, které vneseny do rovněž získané firmy Karbona akc. spol., která následně přetvořena na Uhlokoks akc. spol., obchod uhlím Pražské železářské společnosti, nakonec přeměněna na Kopra akc. spol., obchod uhlím P. Ž. S.
	V téže době převzat podíl na bankovním a průmyslovém syndikátu, který od skupiny Petschek-Praha získal majoritu v Severočeských uhelných dolů akc. spol. v Mostě. Koncem roku 1938 účast zlikvidována.
	Počátkem roku 1939 zahájena stavba nového velkodolu Jaroslav, nákladem asi 80 000 000 K, na tzv. tuchlovickém uhelném poli. Nový důl má zahájit těžbu v roce 1943.
	V roce 1939 získány firmy Richard Hirsch, Plzeň a Šimon Semler, Plzeň, čímž získán značný podíl v zušlechťování drátů a výrobě jehlářského zboží.
	Získána podstatná účast na firmě Čapek a Reichel, výroba precizních rour, která přenesena z Prahy-Strašnic do Libčic.
	Téhož roku získán další podíl na Akciové společnosti pro prodej Mannesmannových trub a obchod železem v Praze.
	K zajištění vlastní rudné potřeby zahájena v roce 1939 v pražsko-plzeňské silurské oblasti rozsáhlá vrtná a důlní činnost a přikoupeny rudné doly firmy C. T. Petzold v Hořovicích a Vlastějovicích.
	Koncem roku 1939 se uskutečnila dávná snaha Pražské železářské společnosti o vytvoření vlastní koksové základny pro vysokopecní provoz. Společnost získala od České obchodní společnosti [7, 8], na základě dřívější úmluvy o zájmovém společenství, majoritu její koncernové společnosti Berggewerkschaft Orlau-Lazy A.-G. v Orlové, u níž kryje značnou část potřeby vysokopecního koksu, jakožto vlastní odběr. V souvislosti s touto transakcí a v rámci velkorysého investičního programu, který se vztahuje na všechny skupiny závodů a je rozdělen na několik let, připravuje Pražská železářská na Kladně vybudování vlastní koksovny, která má zpracovávat dovážené ostravské uhlí.
	Ohledně zužitkování odpadových výrobků při produkci koksu uzavřela Pražská železářská zájmové společenství se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu v Praze.
	Dle usnesení mimořádné valné hromady z 11.3.1940 zvýšen akciový kapitál na 108 000 000 K, vydáním 72 000 ks nových akcií v nominální hodnotě 500 K, které nabídnuty akcionářům k odběru v poměru 2:1 za kurz po 1 500 K.
	Výtěžku emise použito částečně ke krytí běžných závazků, zvláště vůči Penzijnímu ústavu Pražské železářské a částečně k financování nových investic.
	Dle usnesení mimořádné valné hromady ze 17.9.1940 provedeno další zvýšení akciového kapitálu na 140 000 000 K, vydáním 64 000 ks nových akcií v nominální hodnotě 500 K. Podle odůvodnění na valné hromadě bude výnosu této emise použito k úhradě 51% akcií společnosti Berggewerkschaft Orlau-Lazy A.-G. a k částečné úhradě investic, jichž bude v souvislosti s touto transakcí zapotřebí.
	Celá emise byla při kurzu 1 500 K převzata Českou obchodní společností (z jejího majetku pochází podíl Berggewerkschaft Orlau-Lazy A.-G.), mezi Mannesmannröhrenwerke A. G. Düsseldorf, Živnostenskou bankou a Českou obchodní společností v Praze však bylo sjednáno, že tento majetek bude vnesen do holdingové společnosti, v níž Mannesmannröhrenwerke A. G. Düsseldorf, bude mít majoritu.
	Na mimořádné valné hromadě z 23.7.1941 rozhodnuto zvýšit akciový kapitál na 280 000 000 K nakolkováním (zvýšení nominální hodnoty) akcií z 500 K na 1 000 K k tíži rezervních fondů.
	Na mimořádné valné hromadě ze 6.10.1943 rozhodnuto o dalším zvýšení akciového kapitálu a vydání 4% hypotekární půjčky k financování dalšího investičního programu.
	Půjčka vydána v celkovém objemu 250 000 000 K, rozdělená na dílčí dluhopisy v nominálních hodnotách 5 000 K (5 000 ks), 10 000 K (12 000 ks) a 50 000 K (2 100 ks), splatná losováním, počínaje rokem 1949 a nejpozději v roce 1963.
	Po osvobození v roce 1945 dosazena do společnosti národní správa a na základě vyhlášky ministra průmyslu č. 167 ze dne 27.12.1945 majetková podstata znárodněna s účinností od 27.10.1945 a původní akciová společnost později skončila v likvidaci.
	.
	Kladensko-nučická dráha
	Kromě dolů a železáren provozovala Pražská železářská od roku 1858 vlastní nákladní železnici o běžném rozchodu, kterou využívala pro dopravu železné rudy z Nučic, později vápence z lomů Mořina a vytěženého uhlí. Dráha se postupně rozrůstala až na celkovou délku cca 42 km.
	.
	Prodejní organizace Pražské železářské společnosti
	V září 1921 založila Pražská železářská společnost ve spojení s Báňskou a hutní společností v Brně a Vítkovickými železárnami ve Vítkovicích kartel československých železáren pod názvem Prodejna čsl. železáren v Praze, ke kterému později přistoupily další firmy. V říjnu 1925 přeměněna kartelní prodejna na samostatnou akciovou společnost s názvem Prodejna sdružených československých železáren akc. spol. v Praze. Pražská železářská společnost participuje na kartelu 25% kvótou (později zvýšena na 26,087%).
	Koncem roku 1926 přistoupil československý železářský kartel ve spojení s maďarskými a rakouskými železárnami k mezinárodnímu železářskému kartelu v Düsseldorfu.
	Prodej uhlí kladenského revíru obstarává uhelná velkofirma K. Rumler a spol. v Praze. Začátkem 30. let přešel prodej uhlí na Prodejní kancelář sdružených kladenských uhelných dolů, spol. s r. o. v Praze.
	Prodej šroubů a válcovaného materiálu obstarává firma Akciová společnost pro prodej Mannesmannových trub a obchod železem v Praze. Od roku 1931 obstarává prodej šroubů a nýtů firma HELIKA, prodejna sdružených čsl. šroubáren, spol. s r. o. v Praze.
	Lesklá ocel: Prodejna lesklé oceli, spol. s r. o. v Praze.
	Páskové železo za studena válcované: Prodejna válcoven za studena v Protektorátu Čechy a Morava, spol. s r. o. v Praze.
	Litinové trouby: Evidenční kancelář závodů vyrábějících litinové trouby a Ústřední kancelář továren na drát a drátěné zboží v Praze.
	Ostatní výrobky prodává přímo.
	.
	Majetkové účasti Pražské železářské na jiných podnicích
	Koncem roku 1918 vlastnila Pražská železářská společnost 50 000 ks akcií Oesterr. Alpine-Montan-Gesellschaft, se kterou měla být provedena fúze. Tento balík akcií byl po vzniku ČSR za změněných okolností prodán, zrovna tak jako účast na Rheinberger Gewerkschaft ve Vestfálsku, která zakoupena k zajištění koksové báze pro Oesterr. Alpine-Montan-Gesellschaft.
	V roce 1920 prodány další akcie společnosti na Oesterr. Stickstoff-Werke, která se po rozpadu Rak.-Uher. stala jihoslovanskou a dále účast na Schlesische Kohlen- und Kokswerke-A.-G. v Gottesberku.
	V roce 1921 získány výměnou akcie Mannermannröhren-Werke A.-G. v Chomutově.
	V roce 1928 převzala společnost větší balík akcií firmy FERRA, akc. spol, dříve L. G. Bondy v Praze, jejíž majorita byla až doposud ve vlastnictví Báňské a hutní společnosti a Vítkovického horního a hutního těžířstva a u které se koncentruje největší část obchodu se železem v Čechách.
	Zdroj informací: Finanční ročenka Compass 1870, 1871, 1872, 1921, 1924 a 1944. J. Kašpar: Československé bursovní papíry ročník 1927-1928, 1928-1929, 1929-1930, 1931-1932, 1934-1935, 1938-1939. J. Kašpar: Pražské bursovní papíry 1926-1927 a 1940-1941. Vyhláška ministra průmyslu č. 167 ze dne 27.12.1945. Web: cs.wikipedia.org
	.
	.
	.
	Výpis emisí akcií:
	I. emise 1863; 4 500 000 Zl., 22 500 ks po 200 Zl.
	II. emise září 1863; 500 000 Zl. (5 000 000 Zl.), 2 500 ks (25 000 ks) po 200 Zl.
	III. emise 1869; 1 000 000 Zl. (6 000 000 Zl.), 5 000 ks (30 000 ks) po 200 Zl.
	IV. emise 1886; 2 250 000 Zl. (8 250 000 Zl.), 11 250 ks (41 250 ks) po 200 Zl.
	Převedena měna ze Zlatých na Koruny (1 Zl. = 2 K).
	V. emise 1904; 8 000 000 K (24 500 000 K), 20 000 ks (61 250 ks) po 400 K
	VI. emise 1905; 1 200 000 K (25 700 000 K), 3 000 ks (64 250 ks) po 400 K
	VII. emise 1910 (I); 6 425 000 K (32 125 000 K), 0 ks (64 250 ks), zvýšena nominální hodnota akcií ze 400 K na 500 K.
	VII. emise 1910 (II); 3 875 000 K (36 000 000 K), 7 750 ks (72 000 ks) po 500 K
	V roce 1919 provedena nostrifikace a přeneseno sídlo společnosti z Vídně do Prahy.
	VIII. emise 1920; 36 000 000 Kč (72 000 000 Kč), 72 000 ks (144 000 ks) po 500 Kč (Akcie označeny červeným přítiskem "Vydáno po soupisu ...").
	Při této příležitosti vyměněny všechny akcie vydané před nostrifikací (72 000 ks) - Náhradní emise (Akcie bez červeného přítisku "Vydáno po soupisu ...") [9]
	IX. emise březen 1940; 72 000 000 K (108 000 000 K), 72 000 ks (216 000 ks) po 500 K
	X. emise září 1940; 32 000 000 K (148 000 000 K), 64 000 ks (280 000 ks) po 500 K
	XI. emise 1941; 132 000 000 K (280 000 000 K), 0 ks (280 000 ks), zvýšena nominální hodnota akcií z 500 K na 1 000 K, zároveň vyměněny staré akcie (nových akcií vydáno 280 000 ks) [10, 11].
	XII. emise 1943; ??? K (??? K), ??? ks (??? ks) po 1 000 K (akcie vydané, ale objem emise zatím nezjištěn) [12]
	.
	.
Avers :
	.
	.
Revers :	---
	.
	.
	.
	.
Pohlednice :
	Vysoké pece a závody Pražské železářské společnosti a Králodvorská cementárna akc. spol., Králův Dvůr u Berouna, cca 1929.
	.
	.
	.
	.